Sed jezdce

zpět

 

- musí být klidný, pevný, pružný a musí se přizpůsobovat pohybu koně, aby ho nerušil v hubě a ve hřbetě

- sed přispívá k ovládání koně

 
Správný  sed

rameno - kyčel - pata - v jedné přímce

 

sedací kosti: spočívají stejnoměrně na sedle

kostrčná kost: na středu sedla

kyčle: jdou kolmo k sedlu

stehna: přiléhají celou vnitřní plochou na sedlo, což je podmíněno dobrým rozevřením stehen v rozkroku

kolena: přiložena k sedlu a nesmějí od sedla odstávat, neboť pak by se jezdec držel lýtky

holeně: visí volně od kolen dolů v lehkém dotyku s koněm a jsou připraveny v čas potřeby na koně zapůsobit

chodidla: opírají se svou nejširší částí o můstek třmenů, paty jsou prošlápnuty a směřují od koně, špičky jsou nad kotníky a směřují ke koni

kříž: rovný, volný a pružný, ne ztrnulý, páteř rovná, prsa vyklenutá, hlava vzpřímená

lokty: jsou v lehkém dotyku s boky, nesmějí však odstávat od těla a také nejsou k němu křečovitě přitisknuty

ruce: nad přední rozsochou, v zápěstí měkké a ohebné

 

Druhy  sedu

drezurní sed ( základní sed )

- hřbet koně nejvíce zatížen

- základem je svislá kolmice, která vede od ucha přes rameno a kyčel až ke kotníku (rameno - kyčel - pata)

 

lehký sed

- při skákání, jízdě v terénu,...

jiná označení: remontní, odlehčený, terénní, skokový

- jezdí se v sedle skokovém nebo pro všestrannost

- třmeny kratší než u drezurního sedu

 

dostihový sed

- použití ve cvalu

- zajišťuje úplné odlehčení

- zprvu praktikovaný černošskými jezdčíky v Americe, zvláště Owenem, a v Evropě zavedený proslaveným jockeyem Tod Sloanem v r. 1897 v Anglii     

- třmeny kratší

 

Skokový  sed

- tělo je předkloněné v bedrech dopředu

- záda jsou rovná

- hlava je držena vzhůru a hledí vpřed

- váha leží v patách

- ruce posunuty kupředu a dolů po krku

- kolena zůstávají přiložena na sedle

- zkrácené třmeny dovolí kotníkům a kolenům zachytit pohyb při skoku

 

 

 
   

zpět

nahoru