KONĚ & JEZDECTVÍ - Články - Anatomie a fyziologie koně

Typy chlupů
zpět vlastnosti barvy *lesklost* - podmíněná dobrou výživou a pečlivým ošetřováním koní *grošování* - nejčastěji u šedých běloušů a hnědáků v dobrém stavu výživy a ošetřování - tmavší síťování se světlejšími oky uprostřed *prokvetlost* - vzniká přemíšením bílé srsti mezi tmavou, přičemž tmavší srst musí převládat - hustá, řídká, může být jen lokalizovaná na určité tělesné části *vločkování (posněžení)* = routroušení bílých vloček *tečkování* = roztroušení tmavých teček v bílé srsti, přičemž je třeba uvést barvu teček *skvrnitost* - projevuje se stejně jako tečkování - větší skvrny nepravidelných tvarů u běloušů
Krycí chlupy
= krátké dřeňové chlupy, které jsou šikmo narostlé v kůži - tvoří hlavní pokryv těla průměrná hustota: 700 na 1 cm² u koně (podle Duersta) - kratší a silnější chlupy jsou všude tam, kde kůže přiléhá na kost (např. na čele) - dlouhé chlupy jsou na krku (18 cm), na plecích, na břiše, na vnitřní straně stehen - nejkratší a nejjemnější jsou kolem tlamy, očí, řiti a pohlavních orgánů línání - koně u nás línají koncem března a začátkem dubna - v méně prokrvovaných místech kůže drží chlupy nejdéle
Podsadové chlupy
= vlnité bezdřeňové chlupy narůstající na zimu - jsou tím hustší, čím déle pracuje kůň venku nebo čím je studenější prostředí, v němž prožívá zimu - na zimu jim narůstá „chrůma“, která je plsťovitě spletená s chlupy krycími a kterou kůň odvrhuje na jaře v celých cárech a nikoli jednotlivě licousy = hrubé chlupy, které málo ušlechtilým koním a koním primitivních plemen narůstají promíšeně podsadou na zimu na žuchvách, mezisaničí,na tvářích a po celém okraji dolní čelisti i na bradě a z nichž koně na jaře rovněž línají - jsou patrně atavismem po divokých předcích; alespoň przewalští koně je mají na zimu narostlé
Ochranné chlupy
= delší nebo dlouhé chlupy hrubé, vždy dřeňové, které svými kořínky jsou vždy hlouběji zapuštěné do škáry - počítá se k nim: kštice, hříva převislá, žíně, rousy kštice (čupřina) - narůstající z temene domácích koní a do čela převislá hříva převislá - u koní je domestikačním znakem - nejdelší a nejhrubší žíně jsou směrem k týlu koně (směrem ke kohoutku žíně ubývají) žíně - v ohonu narůstají nejdelší v dolní polovině kelky, kdežto v horní polovině jsou kratší - po stranách ohonu jsou kratší tuhé chlupy pesíkové, tvořící kruhový vějířek, zbarvený jako ostatní krycí srst na těle - je to vysoký hřebenitý vír, který je dědičným pozůstatkem po divokých předcích - víry jsou stojaté jenom v zimě, v létě se přikládají jako štětky k žíním ocasním - u mladých hříbat jsou stojaté víry často patrné rousy = hrubší chlupy narůstající na zadní straně spěnky a někdy i holení - dlouhé rousy jsou typickým příznakem chladnokrevných koní západních, ale narůstají i méně ušlechtilým orientálům na poušti
Hmatové chlupy
= silné chlupy, nasedající na silnou bradavku hluboko ve škáře, v níž senzitivní nerv zakončuje hmatovým tělískem - nad očima, na pyscích a na nozdrách
Chlupové víry
- vznikají různosměrným tahem kožních svalů, tlakem kožních svalů v určitém bodě nebo podél určité čáry, a to zpravidla na místech těla,která se nejvíce pohybují Walter Kidd - poprvé vyložil vznik chlupových vírů u různých zvířat J. U. Duerst - experimentálně propracoval Walterovu teorii - ukázal, že lze vírů použít k posouzení pohybové akce koně B. Tichota - z jehož práce byla uveřejněna bohužel jen předběžná všeobecná zpráva *růžicový vír na čele* - ve výši spojnice očí - výsledkem působení obličejových svalů *křížový vír temenní* - mezi ušima na horní hranici temenní kosti - vzniká tahem kůže na čele, zatížené kšticí - na krku mívá kůň párové víry ve tvaru římských mečů, probíhající podél směru tahu krčních svalů (změřené délky těchto vírů vyskytujících se u koní pravidelně lze užít k identifikaci koně, protože je individuálně různá) - jsou-li tyto víry dlouhé → jsou znamením dobře vázaného krku k hlavě, úměrně dlouhého a snadno pohyblivého *malý horní vír hrdelní* - na hrdlu koně pod žuchvami - vzniká pohybem dolní čelisti a hrtanu *dolní vír hrdelní* - v dolní třetině hrdelního okraje krku (v místech, kde se rozcházejí oba dlouzí kyvači) *prsní víry* - stoupají z podpaží vzhůru ke ramenním kloubům - pro určení prostornosti kroku a klusu - tyto víra jsou stálé, ale jejich tvar, poloha a velikost jsou nejrůznější, právě podle výkonu končetin *víry na slabinách* - stoupají ze slabin a míří k zevním kyčelním hrbolům (mají podobu pštrosího pera) - pro určení prostornosti kroku a klusu



zpět	nahoru